Termínovka '19 - uzavření sezony.

October 6, 2019

 

Ahoj běžci. 

Tak bez zbytečných okolků se musím přiznat, že teď prakticky vůbec neběhám. Sezonu jsem teda rozběhla pěkně, dokonce oproti loňským 5 ti závodům jsem letos absolvovala 12 (z toho polovina malé krosy, polovina velké závody) ale posledním byla Koutecká vertikála na začátku června. Pak už mi žádný závod nevyšel. Sice jsem běhala- hlavně delší běhy v přírodě jednou za čas, ale letní vedra mi asi zadřela motor, takže na nějaké pravidelné běhání, nebo další závody to už nebylo. Červenec by ještě ušel, ale v srpnu mě začala bolet záda po jednom intenzivním sbírání borůvek, a i když po masážích a obstřiku bolest ustala, začala mě postupně brnět ruka až k palci a malíčku, a to se táhlo snad tři týdny. Můžu říct, že mi pomohlo začít se zas pravidělněji aspoň po troškách doma protahovat (neb u nás se horko těžko shání volnej fyzioterapeut) ale momentálně to zas cítím. Zas po intenzivnějším pohybu s batohem nebo batůžkem. Plus nejspíš kombinace s mokrými zády a studeným počasím.

Ráda bych řekla, že se občas pokouším vyběhnout a najet zpátky do toho procesu ale není tomu tak. Přiznám se, že dokonce už ani nemám chuť běhat. Myslím běhat doma, každý den, pravidělně, trénovat, polykat kilometry. Jednou za čas se mi povedlo sebrat dost energie a vyjet do Jeseníků, ale většinou to bylo spíš trápení, hlavně do kopce. No a protože to byly delší výběhy, zase jsem se z toho pak dlouho dostávala. Ale být venku v přírodě, to za to stálo. 

V nejbližších dnech mě čeká ještě preventivka a výsledky krevních testů, ale asi tam nic nebude. Možná horší játra. No uvidím. Snažím se teď o zdravější stravování (opět, zas a znova) ale když jedu někam mimo město tak to jde docela do háje. Nicméně už druhý týden se držím raních fresh džusů místo snídaně (aspoň obden), kde mám vitamínky z domácích jablek, rakytníku, zázvoru, řepy, mrkve a popřípadě něčeho dalšího, co je zrovna po ruce. Snad se to brzo projeví. 

Protože píši post na etapy, tak se stalo, že jsem vyběhla po pár dnech odpočinku zas na krátký výklus, no a druhý den mě zas chytla záda, tentokrát v bedrech, ale to tak hodně, že jsem se ani nemohla ohnout. Už je to lepší ale opět mi to připomnělo, že to chce hodně práce na sobě. Navíc jsem se asi trochu nachladila. Naštěstí nic vážného, ale dalších pár dní odpočinku a léčení. Ale věřím že to bude brzo dobré. Má se ještě oteplit, takže motivace a naděje je. 

 

A přestože nebyla moc chuť a síla na to pravidelné běhání, tak jsem si přišla na své jinak. A to pár dvou dennímy výlety s batohem. Dostala jsem totiž nafukovací karimatku a musela ji hned vyzkoušet. Takový dárek opravdu potěší. Doufám, že ji příští rok využiji víc. Letos už to asi nerisknu. Snad leda ten nejbližší víkend, kdy se má ještě oteplit, podle toho mýho zdravíčka teda. Každopádně karimatka super. Akorát, že jsem musela hodně přemýšlet u balení batohu. Poprvé jsem ji dala dovnitř  navysoko smotanou (spacák mívám ve spodním oddíle), kolem nacpala náhradní oblečení a nahoru neforemné věci. Když jsem jela podruhé, tak jsem ji měla natřikrát přeloženou v zádech batohu (tak tak se vešla) a před ní ještě jeden spacák. Můj jarní je spíš letní (vždycky v něm je zima) a táta mi daroval jeden z svých tří. Objemově je toho sice víc, takže na hodně dní by se nevešlo další jídlo, ale na váhu to nebylo ani tolik co nějaký větší a teplejší podzimní/zimní spacoš (podle toho co jsem hledala na internetu). Zkrátka jsem si dala takový dvoudenní trénink s těžkou váhou (i když pořád nee plnou polní). Batoh s vybavením (2 spacáky, nafukovačka a nepoužitá pevná pláštěnka) vážil kolem 6kg. S oblečením, jídlem a pitím 12kg- ale fakt nevím jak mohl tak nabrat. Je jasný, že se o dá i jinak, ale za mě to bylo fajn i takhle. Ostatně 10-12kg pro mě není problém a jsem schopná s tím i běžet. Nějaký kratší úsek- z kopce i delší. Zvlášť, když jde o to aby neujel bus, že jo. :-D A pak to odnáší ta záda. 

Nebudu tady popisovat asi dopodrobna ty cesty, ale fakt jsem si to užila. Hlavně jsem byla dvakrát v jednom týdnu, takže odpadlo nějaké delší přemítání jestli jet a kam.

 

První hike byl jen na Dlouhé Stráně a druhý den na Skřítek na bus, ale byl vyjímečný tím, že jsem potkala trampa Jima a tak jsme se zakecali nad trasami v Jeseníkách, že jsem mu nakonec ukázala svou oblíbenou hobití chajdu i když jsem měla v plánu nocovat sama. Ale tahle náhoda byla nakonec moc fajn a přínosná. On rozdělal ohýnek a udržoval ho (mě by to nenapadlo ani), a tak jsme tam po večeři seděli až do tmy, vykládali a poslouchali jeleny v říji. Já pak spala v chajdě a on venku, což navrhl sám. Měl dva spacáky takže zima mu nebyla, a tím mě pak inspiroval na další túru. Já původně neměla přesný plán, takže mi nevadilo jít ráno s ním a ukázat mu trasu co neznal. Ještě se k nám na chvíli přidal další borec, ale na hřebeni mezi Vysokými holemi a Jelení studánkou jsme to zas rozpustili. Já samozřejmě spěchala na ten bus a stihla to zas tak o pět minut. Naštěstí, protože další jel až za dvě hodiny a mě už to s tím báglem docela stačilo.

Sotva jsem dojela domů a vybalila, už jsem hledala další trasy a místa k přespání,  a za dva dny vyjela znovu. Sice první den pršelo ale nee nějak extrémně, takže jsme si to užila. Dva dny skoro o samotě- první nad Jeseníkem a druhý mezi Zlatými Horami a Rejvízem. Schválně jsem si vybrala trasy, které jsem nikdy nešla a kde bylo něco k vidění. Většinou nějaká skalní vyhlídka, ty prostě miluju. S tím mým azurovým morčetem na zádech (můj batoh, pro neznalé) jsem dala první den 18 a druhý 21 kilometrů. Páni, není to tak snadný. Druhý den to bylo už do kopce náročné. Zatím si nedovedu představit jít takto natěžko někam na víc dní. I když dá člověk jen 10-15, ta únava naroste. Zvlášť pokud je zvyklý spíš rychle pobíhat a celodenní chození ho rychle unaví, jako mě. Ale třeba jednou ten čas a síla přijde. 

Tentokrát ze sebe asi víc nevymáčku. Bolí mě celý člověk od teploty, kterou už asi ani nemám a jen doufám, že se pořádně vyspím. Tak se mějte fajn, běhejte i za nás co zrovna nemůžeme, a ať vás neskolí ani rýmečka ani zvěř v lese nebo na silnici. A pokud máte chuť tak mě sledujte na instagramu trituroberenique pro víc fotek z Jesenických výletů a výběhů. 

 

 

"Enjoy autumn hiking and live." Berenique

Please reload

© 2016 by Berenique Trituro. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now