Tak mám pocit asi jako Šípková Růženka po sto letech. Nějak mi vypadlo pár měsíců života. Nechtěla jsem komentovat situaci kolem nějaké epidemie koronaviru (pokud se to tak dá vůbec nazvat) , protože toho bylo všude kolem až moc. Ale moje běhání to ovlivnilo, moji termínovku rozhodně taky, takže se tomu stejně nevyhnu.
Nikdo asi nečekal, že se to tak protáhne a každý se s tím vyrovnával po svém. Já jsem stále bez práce, takže se pro mě nic moc neměnilo. Musela jsem jen zajistit nákupy (což byla pěkná otrava ale dalo se to přežít) a udržet se nějak fit. Snažila jsem se cvičit, číst a běhat jak to šlo. Vzhledem k tomu, že Litovel byla dva týdny zcela uzavřená, musela jsem se v tomto období obejít i bez běhu. Sice proběhl pokus běhat na dvoře ale nešlo to. Nějakých dvacet metrů a pár schodů je opravdu hrozně málo. Pak jsem chtěla zařadit švihadlo, ale i to jsem vzdala, jelikož je to zcela jiný level a po pěti minutách jsem měla dost. :-D Nicméně tedy aspoň posilovat se mi celkem dařilo. Jakmile se začaly uvolňovat opatření, začala jsem zařazovat opět i běh, ale tak nějak po svém. Naběhala jsem hodně ale tréninky nijak nehrotila.
Kromě jednoho challenge týdne, kdy jsem běhala každý den cca 20 kilometrů a zjistila, že hranice se dají posunout více směry. Jak se začalo oteplovat začala jsem zařazovat spíš výlety. Zdálo se mi, že ostatní jen řeší, když začnou zase závodit a já jen škrtala jeden zaplacený závod za druhým (a to nepočítám ty malé domácí). Ale nějak mi to ani nevadilo. Díky psychice jsem byla stejně tak unavená ze všeho, a stále jsem. Myslím, že nejlepší by bylo kdyby se tenhle rok prostě nic nekonalo, všichni bychom si odpočinuli a řešili i něco jiného než běh. Ale tlak je obrovský a závodit se už dávno závodí, takže je na čase se podívat jestli bych nemohla taky něco běžet. Tedy jeden závod už jsem si po pauze střihla, ale nemohla jsem si opravdu vybrat nic lepšího než běh do vrchu na Jeřáb u Králík. Dalo mi to pořádně zabrat, nicméně to byl fajn den strávený s fajn lidmi.
Žádné další závody jsem zatím neabsolvovala a jestli mě nějaké čekají, to teprv zjišťuji. Červenec je trošku hluchý měsíc, měsíc dovolených (i když letos ani to ne) a pokud nějaké vhodné závody byly, tak jsem je prošvihla- převážně ze zdravotních důvodů. Snad to bude na podzim lepší.
Zde je aktualizovaná termínovka.
4.1.'20- Zimní běh přes Kosíř- odběhnuto, 10,3km, +240m, 51:30. 6.v kategorii, 8.žena.
15.2.'20- Radíkov- 7,5km- odběhnuto, 7,5km, +159m, 35:46. 2.v kategorii, 3.žena.
7.3.'20- Michalský výpad- odběhnuto, 10,2km, +60m, 45:14. 3.v kategorii, 4.žena.
14.3.'20- Pečecká desítka- 10km (silniční)- zrušeno/odloženo
26.4.'20- SGTS Baba-Kamzík- 26km- zrušeno/odloženo
2.5.'20- SGTS Perun Sky Maraton- 42km- zrušeno/odloženo
30.5.'20- SGTS Valašský hrb- 30km- zrušeno/odloženo
6.6.'20- SGTS Poludnica Run- 23km- zrušeno/odloženo
12.7.'20- Jeřáb 1003- 10,8km, +600m, 1:08:20- bez umístění
17.7.'20- SGTS Lądek-Zdrój- 33km- nepřihlášena
1.8.'20- 7 Pohoří Jeseníky- zaplaceno
8.8.'20- Horská výzva Short- zaplaceno
9.8.'20- Slatinická sedmička- dle situace (charitativní běh na podporu onkologicky nemocných pacientů)
22.8.'20- SGTS Yes Maraton- 42km- zaplaceno
Hodně času jsem strávila v Jeseníkách i jinde, většinou dlouhými pomalými běhy. Z těch větších bych zmínila moji soukromou napodobeninu Jesenické stovky (93km, + 3190m), přeběh Vizovických vrchů z Luhačovic do Lidče (45km, +1490m), dvoudenní běh nalehko s přespáním pod Dlouhými stráněmi (18km+33km, +1550m), přeběh Veřovických vrchů z Frenštátu do Valmezu (přes Radhošť a Velký Javorník, 42km, +1760m), proběhnutí nových tras kolem Kralického Sněžníku a Branné (44km, +1760m) a poslední víkend také vyhýbání se davům na Bílé Opavě a Ovčárně, když mě to donutilo uhnout z plánované trasy a nakonec z toho bylo 46kilometrů s +1600 metry.
A jeden běh byl obzvláště záživný. To když jsem si chtěla udělat po roce fotku pod svým oblíbeným vodopádem. Já, která se nepovažuji za nějakou bláznivou selfíčkářku. Já která kroutím hlavou nad články typu: " Česká turistka při focení spadla z útesu..." :-D. Ale stalo se, že jsem zvládla čtyři pokusy (na mobil a samospoušť jako vždy) a při posledním jsem uklouzla na mokrém kameni a sjela asi dva metry korytem. Roztrhla jsem si ret, narazila kotník, bok a žebra (která začala bolet později) a hlavně si o ostrou hranu roztrhla zadek.
Nejdřív jsem samozřejmě kontrolovala zuby, naštěstí všechny, pak teprv jsem si všimla že mám celá stehna od krve a zjistila, že na mé levé půlce zeje díra velikosti čtyř centimetrů. :-D Popravdě jsem nebyla ani moc v šoku, alespoň si to myslím, prostě jsem se co nejvíc opláchla, počkala až to přestane tak téct a pak se oblékla. Jo, fotila jsem se nahatá, takže pokud bych tím korytem jela sto metrů a zůstala tam někde ležet v bezvědomí tři dny, měla by média pak o čem psát :-D. Nicméně jsem to zranění stáhla termorukávem a úplými kraťasy (rukáv byl chyba, přilepily se mi do rány vlákna, která pak doktor drhl kartáčem), a doběhla jsem asi 10 kilometrů do Koutů nad Desnou na stanici horské služby. Cestou jsem ještě zvažovala, že bych jela domů (vlakem 1,5hodiny) ale naštěstí jsem sebrala odvahu si to nechat ohodnotit profíkama. Bylo mi trapně (že zdržuju když nemám ani zlomeninu) ale kluci mě hned ošetřili a nakonec i zavolali sanitku, protože to bylo na šití a než bych se někam dostala, byla by to doba. Celý proces nebyl nijak příjemný, ale naštěstí rána nezasáhla sval a tudíž rekonvalescence byla poměrně rychlá. Zvlášť, když jsem už za pár dní absolvovala nějaké tůry i se stehy a dokonce i v den, kdy mi je vytáhli, protože jsem už byla holt na cestě na vlak :-D. Byl to asi risk, ale to jsem celá já. Nicméně jsem šla na pocit a ránu často kontrolovala. A doma hodně ledovala, mazala a masírovala. Dnes už jsem na jizvu prakticky zapomněla, což je asi chyba. Možná s větší péčí by jizva nebyla tak nápadná. Jenže já mám jizev za celý život nepočítaně a tak o jednu víc nebo míň už není rozdíl. Jedině snad že mi kazí estetiku mého doteď celkem pěkného pozadí. Tak doufám, že se najde chlap, kterému to nebude vadit. Na funkčnosti to neubralo. :-D
Teď se snažím nějak namotivovat zpátky do běhu a do života, ale nějak mi tenhle rok připadá fakt na prd. A to jsem si říkala, že rok 2020 bude zas o něco lepší než ten minulý. No zatím to šlo dost šejdrem. Uvidíme co přinese druhá polovina. Zatím je sepsání těhle pár řádků jako doběhnout maraton. Ale mám to za sebou a až se to odleží, tak bude čistý stůl na psaní dalších zážitků. :-)
"Enjoy quarantine and live." Berenique