Další větší závod, třetí ze série Salomon Golden Trail Series, byl Valašský hrb, trasa 30km, respektive 28,6km, jak mi naměřila GPSka, s převýšením kolem 830m. V propozicích byly sice udány jiné parametry ale nakonec jsem byla vlastně ráda, že to bylo trošku kratší.
Na závod jsme jeli společně s běžci z Litovle a po cestě jsme ještě vyzvedávali běžkyni v Prostějově. Já většinou cestuji buď sama nebo s přítelem nebo s kamarády, se kterými jezdím častěji. Nicméně kluky znám a tak to bylo nakonec fajn zpestření. Týden před závodem jsem moc doma nepobyla, jelikož jsem byla tak nějak pracovně-běžecky v Beskydech kolem Javorového. Takže příprava neprobíhala jako jindy. V pátek večer jsem si jen vypsala nějaké mezičasy na takový ten abstraktní cíl (vzhledem k tomu, že jsem tento závod ještě neběžela) a to bylo vše. Tašku jsem balila ráno narychlo a když kluci dorazili, ještě jsem si čistila zuby. Fyzická příprava byla už taková jaká byla- uplynulé závody, nee moc odpočinku a nějaké kopce navíc. Celkově jsem se cítila vážně hrozně unaveně. Vlastně to je momentálně takový můj pocit kdykoliv, kdy se trošku nacítím na své tělo. Asi už bych vážně měla zvolnit, nebo mi to nevydrží do podzimu (jak jsem byla upozorněna). Většinou se ale ukáže, že moje špatné pocity nejsou zrovna směrodatné. Před závodem se zbytečně podceňuju a po závodě, místo abych opravdu vypnula, tak se snažím něco dohnat. Trošku to mám převrácené. :-D
Cesta na závod celkem ubíhala, jeli jsme až zbytečně brzo. Kluci nechtěli abych zmeškala registraci, protože se startovalo dle vzdáleností postupně a já se svou třicítkou o hodinu dřív než oni na destíce. To ale ničemu nevadilo. Nikam se nespěchalo. Kdybych jela sama, tak bych se asi trochu nudila. Sice jsem potkala dost známých běžců ale nejsem ten typ, co se snaží za každou cenu s někým bavit. Takže jsem byla ráda, že tentokrát nesedím stranou sama a mám o zábavu postaráno.
Počasí nám přálo, sluníčko svítilo, i když je pravda, že sem tam zafoukal dost studený vítr. Já se ale postupně svlékala (nee až do naha samozřejmě :-D ) a věděla jsem , že zima mi při běhu nebude.
Závod měl zázemí na Soláni u hotelu Čerťák. Přísahala bych, že jsem tam tudy už běžela ale nemůžu tu aktivitu najít, tak se mi to možná jen zdálo :-D. Seděli jsme spíš mimo hlavní dění, dokud v amfiteátru nezačal klaun bavit dětičky. Pár písniček jsem vydržela ale pak jsem naštěstí už musela jít uložit tašku do úschovny a na wc. Stánky jsem moc neprohlížela, ale třeba Tomáš běžel v půjčených Salomon trailovkách a pochvaloval si je. No minimálně si neumazal svoje silničky. Já běžela ve svých nových z Decathlonu, a popravdě to byl snad teprve druhý běh v nich, a opět závod. Tentokrát se mi v nich běželo ještě líp, terén nebyl tak extrémní, ale palce jsem měla trošku otlačené z vnitřní strany. Asi to chtělo lepší pedikůru před závodem nebo nevím čím to bylo. Nikdy jsem na těch místech puchýře neměla. Asi přecijen trošku užší bota.
V deset startovali běžci na 50km, to jsem zrovna stihla být u startu, a pak už o půl jedenácté my na 30km. Běžců nás bylo celkem dost, pozdravila jsem pár známých a stála spíš vzadu. Ani se mi asi moc nechtělo běžet, ale když nás vypustili tak jsem samozřejmě vyběhla s ostatníma. První úsek byl fakt na prd- rozbitá asfaltka nebo co, a ještě do kopce. Trošku jsem se snažila protlačit dopředu ale ne nijak hrr, na co taky, když se teprv vyběhlo. Po kilometru a půl přišel první sešup a pak hned zase stoupák. Sice se to nedalo srovnat s Perunem, ale ten houpavý začátek mi nikdy nechutná. Nějakých šest kiláčků jsem měla totálně ztuhlé nohy a ještě navíc napasované v kompreskách, takže jsem měla pocit, že stojím na místě, a docela to i bolelo. A pak stejně přišlo stoupání, takže to byl velmi pomalý začátek. Na některých úsecích se běželo dost blbě kvůli velkým kamenům, které fakt nemusím. Dobrý povrch byl na loukách, ale na ně zas pařilo sluníčko. A to dost. Nebyla jsem navlečená (jen ty černé kompresky, no) ale cítila jsem jak se okamžitě přehřívám. Doufám, že se to zlepší až bude stabilnější počasí a bude se běhat víc dní v kuse na sluníčku, a ne že jednou je 28 stupňů a druhý den 10 a prší.
Po druhé občerstvovačce na desátém kilometru nás čekalo výživné stoupání na Vysokou, které bylo navíc zpestřeno polomem. Většina asi přešla do chůze, já taky, protože se stejně musely obcházet nebo přelézat kmeny, tak jsem neměla co ztratit. Naopak už chodím celkem rychle, tak jsem pár lidí předběhla. Nahoře na Vysoké bylo myslím dokonce pár fanoušků. Samozřejmě kotli na Javorovém při Perunu se to rovnat nemohlo, ale potěšilo to. Pak nás čekal hodně dlouhý a dost technický seběh, při kterém jsem sice zase předbíhala, protože to zkrátka umím trošku víc pustit, ale taky jsem si dost zvrtla nohu a bála se co z toho bude. Říkala jsem si, že musím doběhnout aspoň do půlky, kdyby mi to nateklo a v podstatě ještě přidala :-D. Kupodivu to ani nenateklo ani nijak zvlášť nebolelo, v tu chvíli fungoval adrenalin a doma jsem mázla gelem a je to v pohodě. Nechci to zakřiknout ale vždycky jsem měla gumový končetiny a dobré reflexy, a nikdy neměla nic zlomeného, kromě malíčku na noze o pračku. :-D Ťuk ťuk, doufám mě to ani nikdy nepotká.
Po seběhu byla další občerstvovačka. Využila jsem tentokrát všechny kromě první, hlavně abych se ochladila a polila trošku vodou, jídlo nebylo potřeba. Pak jsme ještě vystoupali po sjezdovce na Čerták, kde nás ještě čekal rovnější úsek s otočkou v lese před Bumbálkou. Na sjezdovce jsem zas přecházela do chůze ale hlídala si dvě běžkyně přede mnou. Taky to byl úsek, kde běžci už frčeli po otočce dolů a my pomalejší jsem si mohli zafandit a pozdravit rychlejší. Tyhle pasáže jsou fajn.
Po otočce jsem na seběhu sjezdovkou začala stahovat další běžkyni, což mě motivovalo, i když jsem si v duchu říkala, že jsem teprv v půlce. Naštěstí na zpáteční cestě jsme mohli (a museli) vynechat Vysokou a běžet po vrstevnici z jižní strany. Sice to byla asfaltka ale konečně jsem mohla trošku zrychlit a držet si tempo delší úsek. Konečně jsem měla pocit, že jsem se rozběhla a že čas nebude špatný. Dokonce jsem dohnala i dalšího běžce, o kterém jsem si myslela, že poběží daleko rychleji a i když mohl pak tvrdit, že běžel na pohodu a tréninkově, stejně jsem měla radost, protože většinou tyhle běžce nevidím od startu do cíle. Bahnitý úsek lesem jsem si už užívala (běžel se podruhé), nehledě na kaluže a to že jsem pak byla zas jak prase. Špína při závodě je zábavná, nikdy nebudu mezi těma načančanýma běžkyněma na konci pole. Čert vem hezký fotky (ani tentokrát nejspíš nebudu mít jakoukoliv). Pravda je, že ten chladivý lesní úsek byl strašně krátký a na odkrytých loukách bylo opět vedro, a já se už nemohla dočkat posledního stoupání a seběhu do cíle. Do poslední chvíle jsem koukala na hodinky, protože jsem myslela že to má být 30km letos přesně, ale nakonec nebylo. Ten seběh byl už relativně za odměnu. Jen před cílem se motalo víc lidí a cyklistů a tak nějak jsem dobíhala a měla pocit, že už to snad skončilo. Asi proto, že moderátor nevidí za roh a taky, proč by vítal každého běžce, že? No radši mám ty sprinty do cíle na malých závodech, kde je fakt odměněn potleskem každý. Ale jinak dobrý. :-)
Po doběhu jsem si šla vlastně hned pro tašku a do sprchy, na kterou jsem se neskutečně těšila. Tekla ledová ale bodlo to. Pak jsem dala kofolu, která taky bodla, až na to že jsem si 3/4 vylila. K tomu jsem se snažila sníst těstovinový salát, ale moc jsem mu nedala, jelikož nesnáším studený těstoviny, blee. :-D Sešla jsem se zase s ostatníma, chvíli jsme poseděli a probrali první dojmy. Já šla pak ještě s Tomem na kafčo do nového hotelu Soláň a spravila si chuť ovocným zmrzlinovým pohárem. Ten byl luxusní a ten výhled z terasy hotelu taky. Doufám si tam ještě udělám v létě výlet, protože takhle část Beskyd je myslím daleko krásnější než olysaná Lysá hora.
Nakonec jsem si vzpomněla, že jsem v téhle části byla ale běžela jsem pouze hřebenovku ze Vsetína přes Cáb a Tanečnici na Soláň a do Karlovic.Tak někdy to třeba proběhnu celé. (ten seznam běhů se mi nějak rozšiřuje).
Ještě teda asi co mi nejvíc vadilo (stejně jako při závodě Baba-Kamzík), bylo větší množství běžců a turistů na trati v druhé polovině. Turisty beru, ok, i když jich bylo díky pěknému počasí fakt moc a nee všem se asi zrovna líbilo, že musí stále uhýbat. Nějak jim asi nedošlo, že takových závodů tam moc není (snad pár za sezonu, nevím). A že prostě vylezli v blbý den ven. :-D Ale to předbíhání běžců z ostatních tratí bylo docela limitující. Myslím, že pohatě stačila 50tka (ti se přebíhali dobře, jelikož se drželi u kraje a běželi pomaleji) a 10tka (to zas byli rychlíci a myslím, že jsme je ani nepotkali, vzhledem k rozdílu vzdáleností a trasy). Ale ta 20tka už byla dost navíc. Myslím zbytečná naprosto, když trasa 30tky byla vlastně jen 28km. Myslím, že 3 rozdílné trasy by stačily pro příště (pochopitelně, že to nezruší :-D).
Jinak jsem byla se svým výkonem spokojená, asi bych měla být. Věčné dilema.
Když vám bedna uteče o pár sekund, nejspíš přesně víte, kde jste udělali chybu a dost to naštve. Ale když vám uteče o pár minut, nic moc se neděje, protože je vám jasné, že na to ještě nemáte. Stejně ale přemýšlíte, kde jste mohli zrychlit, kde jste se zbytečně zastavili nebo přešli do chůze a jestli jste potřebovali všechny ty občerstvovačky. Jo, nic s tím neuděláte a samozřejmě je zbytečné honit bycha (právě jsem si představila běžce s nápisem BYCH na zádech :-D ). Ale kdo se chce posunout, měl by nad uběhnutým závodem určitě popřemýšlet a tu zkušenost nějak vyhodnotit.
Cesta domů uběhla rychle (kromě kolon kolem Rožnova) a kluci měli po desítce ještě dost energie na zábavu. Příště poběží něco delšího doufám. :-)
Já si teď asi trošku odpočinu, i když hned po příjezdu jsem si vynadala, že jsem si nezaplatila i závod Poludnica run, který je hned další sobotu. Ten Valašský hrb mě navnadil a dodal sebevědomí. Mohla jsem ještě zabojovat o nějaké lepší umístění v Salomon Trail Series, ale bohužel. Top 5 a Jesenický maraton zadarmo to už nebude. Ten samozřejmě doufám poběžím i tak. A těším se. Do té doby ale asi nic velkého. No vlastně raději se nechám překvapit. ;-)
Letošní běžecké cíle zatím plním, teď ještě zbytek. Chtělo by to obnovit zdroje energie , ať nemusím nakopávat záložní- ty se většinou zadřou a není to no. Tak jdu obnovovat, ať mi to dál běhá. A vám taky.
"Enjoy life challenges and live" Bernique