Tak tento článek měl už tolik začátků a názvů, že už to ani nespočítám. Ani už nejde začít "správně". Momentálně jde jen o to něco sem napsat a konečně to uzavřít. A především pak otevřít rok 2019. :-)
Asi nemá už cenu psát o tom jak jsem trávila vánoční svátky s rodinou a známými v Krkonoších. Pro mě "konečně" v Krkonoších a ono nám propršelo a proledovatělo, ale bylo to fajn. Ani to, že jsem pak strávila skoro celý leden na antibiotikách a v posteli (teda snažila jsem se ale moc mi to nešlo). Všichni kolem už nabírali objemy a začínali spřádat plány a já byla v náladě, že už nikdy nebudu běhat. Samozřejmě se to pak zase zlepšilo, ale ten měsíc mi chyběl. Nicméně byly zase jiné zážitky. V únoru jsem najela na ty objemy jako by ani lednová pauza nebyla a pořád mi svítí vykřičník v hlavě, že bych se měla krotit, tak jsem zvědavá co bude dál. Zatím je to dobré. Nohy drží ale zas jsou jiné trable a pořád bojuji se špatnou životosprávou. Fakt závidím těm lidem co jako novoroční předsevzetí najeli na zdravý jídlo a teď už si zvykli a vidí výsledky všude, třeba i v běhu. Je na čase přestat závidět a zase začít něco dělat. :-D
Jak motivaci jsem si konečně promyslela letošní termínovku. Není konečná a vzhledem k mému, teď trošku zmatenému životu, se může změnit všechno během chvíle, ale ještě se nechci vzdát závodů a možnosti se někam posunout. Vím, že s mým tréninkem, kdy si prostě běhám co nejvíc to jde, protože mě to zrovna baví, zrovna jsem na zajímavém novém místě nebo je už týden v kuse hezky, a pak už nemůžu a musím dát pauzu v nevhodnou dobu, to bude sakra těžké. Ale za ty zážitky a zkušnosti to stojí. Takže letos jsem si kromě Jesenického maratonu zapsala i pár nových a dost náročných závodů a budu se snažit sama sebe nezklamat.
Jelikož kluci z týmu kolem Jesenické stovky frnkly trekovat to USA, tak si letos zkusím Peruna a doufám, že to dokončím. Protože prý ty kopce jsou masakr a já na ně nejsem zvyklá. Ale zase se nechci podceňovat. Už se těším. Od těchto dvou závodů se to vlastně celé odvíjí, protože jsou součástí nového seriálu od Salomonu v ČR a SK. Závody jsou koukám celkem nahuštěny, ale zatnu zuby. A pokud budou síly tak doplním něčím menším, a možná i větším. Zatím jsem si v půlce února střihla jen oblíbený Radíkov u Olomouce, který jsem dvakrát vynechala a odměnou mi byl celkem slušný čas (ne daleko za osobákem) v masakrálních podmínkách. Možná jste měli tu čest nebo jste četli- led, sníh, asfalt, břečka, bláto, listí, sluníčko...prostě všechno. Ale byl to krásný závod a den. Fajn lidi okolo a hlavně můj přítel se mnou. Když vás někdo čeká v cíli, opravdu se běží líp. Možná se mnou nebude běhat o víkendu dvacet kilometrů ale to po něm ani nechci. Jasně, je fajn když jsou dva stejní blázni ale mít doma dvakrát tolik botasek a smradlavýho oblečení a vdávat se v teniskách na dráze, to fakt nee. :-D Ale to už jsme někde trošku jinde.
Z těch delších závodů bych samozřejmě ráda nějakou stovku ale kde vzít pak dost času naregeneraci to nevím. Prozatím to vypadá jen na jednu "náhradní" na podzim. Pokud si to kamarád, který to chce zkusit, nerozmyslí, tak půjdu jen pro zkušenost, pokud si to rozmyslí, tak si zazávodím.
Takže termínovka v kostce zatím takto:
16.2. Radíkov- kros 7,5km, čas 37:34
28.4. Baba-Kamzík- 26km
5.5. Perun- 41km
25.5. Valašský hrb- 30km
1.6. Poludnica- 23km
17.8. Jesenický maraton- 42km
6.-8.9. Stovka Podyjím- 110km
Tak mi držte palce, běhejte a třeba se někde potkáme. A užívejte si krásného jara.
"Enjoy spring weather and live." Berenique