Tak nám začalo krásné babí léto, sezóna krosových závodů a já dávám běžeckou pauzu. Ale tělo si samo řeklo, takže radši teď než později. Už začínám třetí týden a normálně by mi asi dva týdny stačily, ale vzhledem k tomu, že je to pauza z větší části vynucená zraněním nohy, tak si dám klidně měsíc.
V první polovině září se mi běhalo opravdu báječně, většinou delší běhy v Jeseníkách, ale nejsem schopná se dlouhodobě dostat na 100km týdně. V druhé půlce jsem měsíce jsem si splnila takový menší cíl, zaběhnout si něco fakt delšího. Sice to nebyl závod ale 80 kilometrů z Koutů nad Desnou přes Jeseníky až domů tam padlo. Na běh z Jeseníku (100km) přes noc jsem neměla už odvahu, protože noc je už dlouhá. :-) Takže ten týden jsem naběhala 150 kilometrů. Bohužel další týden jsem potřebovala vyzvednout fotky v Rýmařově a bylo mi líto strávit obě cesty v buse, takže jsem to zase spojila s delším během a to už teda jsem věděla, že mě ta noha bolí. Pár dní předtím jsem se totiž docela blbě bouchla o velkej šutr zezadu do paty a navíc každý jesenický běh končí delším seběhem po šotolině nebo asfaltu. To nebylo dobré. Takže po pár pokusech chůze a rege běhu jsem to vzdala a začala se soustředit na posilování středu těla, protahování a v poslední dnech i na kolo, kde jsem sice při prvních jízdách nohu cítila ale dalo se s tím ujet 20-50km. Vlastně ani nevím co s nohou mám, protože jsem tomu chtěla dát ten běžný týden až dva klidu s tím, že to poleví. Už jsem se chtěla objednat na ortopedii ale jak naschvál se to asi lepší, tak nevím. Uvidím až dám testovací chůzi. Protože doma je to v pohodě. Zato jak vylezu na městskou dlažbu tak po pár stech metrech to ani s obvazem nedávám. Viděla bych to na ostruhu nebo nějakou drobnou zlomeninu v té patní kosti. Kdo ví. Z toho kulhání mě navíc bolely i šlachy a svaly v lýtku, ty méně používané, a vnější hrana plosky. Ale jak říkám, vypadá to už líp. :-)
Možná že mi pomohlo to, že tu nohu teď pár dní leduju venku ve vodě. :-D Vlastně jsem to ani neplánovala, ale už tři dny v řadě jsem vždycky během vyjížďky na kole zajela někam k lomu nebo na pískovnu a dala si takovu pětiminutovku, pár desítek temp a brouzdání v ledové vodě. Kupodivu jsem to zvládla nejen fyzicky ale i psychicky jaksi v pohodě. To by mě v životě nenapadlo. Člověk se dokáže v lecčem překonat. Navíc dvakrát z toho tam byly ještě i jiné plavkyně, starší a snad odvážnější. Chlapi akorát ve vaťácích s pruty na břehu číhali na ryby. :-D Vím, že tři dny není na otužování moc, a že do prvních mrazíků to asi nevydržím (přecijen jezdím k vodě na kole a ne vyhřátý autem s dekou a termoskou čaje), ale počasí zatím přeje víc než dost a je to určitě příjemná změna. Opravdu to osvěží na těle i na duši. Nehledě na to, že člověk spálí mega moc kalorií jen tím, že tam vleze...a já teda i tím, jak pak valím na kole domů abych se zahřála. :-) Doma k tomu sprchu zakončuji také studenou vodou a svaly jásají.
A co vy? Dáváte si po sezóně pauzu od běhu? Regulérní dva až čtyři týdny? Možná se to zdá moc , i mě se to zdálo v minulých letech, ale co je to měsíc, když zima trvá tak dlouho a na nabírání objemů budou alespoň dva tři měsíce.
Na blogu mám i malou anketu, tak kdyžtak klikněte jak to máte. :-)
Samozřejmě dopisuji článek později než jsem chtěla, ale aspoň vám můžu říct, že teda s tím otužováním už nepokračuji, ale 6 dní v kuse plus dvakrát po pauze, to jde. :-) Začíná se ochlazovat a já se začínám pomalu rozběhávat, z čehož mám radost. Po měsíci jsem byla opět v Jeseníkách, kde jsem taky vlezla do potoka. Noha vydržela i nepříjemných sedm kilometrů asfaltu pod Dlouhými stráněmi, i když jsem ji trošku cítila. Tak jen dost odpočívat a zvolna to zkoušet.
"Enjoy autumn and live" Berenique