Ne že bych od posledního článku nic nedělala, ale závody to nebyly. Teda až na jeden menší místní. Ale kdo vlastně řekl, že musím psát o závodech a mega akcích? Kdo vlastně řekl, že musím cokoliv psát? No tak jsem si dala pauzu a s příchodem léta se zasnila. No vlastně jsem se spíš zamilovala. Není to žádný ultra běžec nebo extrémní sportovec, ale to je asi dobře. Stačí, když vás ten druhý podporuje v tom co děláte. Teď si nedovedu představit, že bychom se ještě navíc předháněli v tom, kdo toho víc naběhal a marně hledali mezi tréninky čas pro společný odpočinek. Na jednu stranu by to bylo hodně motivující a třeba by mě to i posunulo na jinej běžeckej, potažmo sportovní, level, takové vztahy se tváří na sociálních sítích jako že to je ten nejlepší způsob tréninku (ve dvou) a největší výhra v životě, ale pro mě by to mohlo být i destruktivní. Nechci ve vztahu soutěžit. Tak jsem se nechala objevit někým, kdo mi dovolí být konečně po letech ženou, najít cestu k sobě i přes jiné věci než je sport a běhání do úmoru. To se mi sice pořád líbí a občas pokouším nohy jestli nezapomněly běhat. Stále toužebně vyhlížím závody v termínovce, ale vidím, že život se prostě mění.
Ale já přece chtěla psát o běhání, že? No tak něco jsem naběhala, a ne málo. V květnu cca 250 km ale i s tou Jesenickou stovkou. V červnu cca 270 km a v červenci zatím 250 km. Prostě standard, spíš kratší běhy, dost volných dnů a doháněla jsem to dlouhými běhy a tůrami v horách. Koncem května jsem ještě "léčila " bolavý nárt, ale první rande mě z toho dostalo úplně. V červnu pár výletů a konečně taky delší běh v Jeseníkách a druhý přes Hanušovickou vrchovinu, tam jsem to vytáhla až na 47 kilometrů, ale naštěstí to neodnesly nohy ale jen žaludek.
V prvním červencovém týdnu jsem si dala po roční pauze hike s batohem natěžko a přespáním venku v horách. Ze Starého Města p./Sněžníkem přes Kralický Sněžník a po hraniční trase přes Palaš na Smrk, kde jsem si pověsila do přístřešku hamaku, abych ji vyzkoušela. Nebyla zrovna tropická noc, tak jsem využila toho závětří. No ale spala jsem tak půl hodiny, takže nevím jestli byl test dostatečný. Budu muset znova. Každopádně mě aspoň netlačily kosti, jako vždycky na karimatce. Druhý den jsem to vzala přes Ramzovou, Šerák a Keprník na vlak do Koutů. Celkem za dva dny 58 kilometrů s převýšením kolem 3 300 metrů.
Původně jsem se chtěla o tom rozepsat, ale hned dva dny na to jsme vyjeli s přítelem na prodloužený víkend na Roháče, takže nějak nebylo kdy. Počasí nám v podstatě dost přálo. První den jsme to jen trošku přehnali na sluníčku, když jsme šli trasu Zuberec-Sedlo Pálenica-Sivý vrch-Biela Skala-Zuberec v délce 19km/+ 1070m. Druhý den bylo chladněji a pod mrakem a stále se schylovalo k dešti, tak jsme dali odpočinkově jen tůru na Roháčská plesa a vodopád, cca 14km/+750m. Za hřebenem stále bouřilo ale na nás spadlo jen pár kapek a slejvák a bouřky začali až jsme byli v autě. Na mě asi dolehl úpal a únava, takže jsem večer uléhala s vysokou horečkou a myslela už, že mám po dovolené. V sobotu ráno mi ale bylo lépe a protože celý pás Tater byl v mraku, vyjeli jsme lanovkou na Chopok a dali opravdu jen regenerační procházku na Dereše a zpět. To mi dost pomohlo a v neděli před odjezdem jsme si to ještě parádně užili. Já dopoledne posbírala síly a vyběhla si na Baranec a přes Žiarské sedlo na Žiarskou chatu, kam mi šel Lukáš po cestě pohodvou procházkou naproti, aby byl ready na řízení domů, i když jsem nakonec odřídila hodinu i já (a to jsem řídila podruhé ten týden po nějakých sedmi letech). Z chaty jsme si těch 5 kilometrů ještě sjeli na koloběžkách a po sprše, sbalení věcí a večeři se ještě vykoupali v Oravici v termálech...no zkrátka krásná první společná dovolená. Ani mi nevadilo, že neběhám dvakrát denně na všechny kopce okolo. Po návratu zas pro změnu přijela na návštěvu mamka a to jsme spíše jezdily na kolech a plavaly. Od té doby běhám nejradši kolem šesti odpočinkových kilometrů mezi poli, kde se částečně schovám ve stínu. Jen v Jeseníkách, kde se můžu osvěžovat v ledových potocích, jako minulý týden na dlouhém běhu a na borůvkách, tam mi to tak nevadí.
Aspoň si sem zase odložím pár fotek- jinak samozřejmě dávám na instagram, pokud tam někdo chodí. Červenec už se blíží ke konci a v srpnu bude asi zase živěji, a doufám i závodněji, tak uvidím co se mi pak podaří sepsat.
"Enjoy summer and live." Berenique