Tak jsem se dostala konečně k blogu. Ani nechci vědět jak dlouho mi to vlastně trvalo. Nevěřila bych, že se článek o ničem dá psát týden. Poslední dva týdny byla prokrastinace tak intenzivní, že jsem zvýšila objem naběhaných kilometrů až skoro na stovku. Čím déle tím hůř se něco píše. Už si ani nepamatuju, co jsem vlastně dělala, takže se to opravdu podobá probuzení ze zimního spánku. A že se teď zima na chvíli ještě vrátila, není toto téma až tak od věci. :-)
Po posledním závodě, začátkem listopadu, jsem si chtěla dát pauzu. První týden jsem vydržela jen chodit na procházky nebo nedělat nic, pak už přišel sem tam kratší běh. Bohužel jsem to narušila víkendovým výletem do Rokytnice a do Prahy, kde jsem si namohla šlachy kolem kotníku a trochu achilovku, takže následovalo další nucené volno a pomalé zkoušení se rozběhnout. Vlastně až do konce roku, respektive půlky ledna, to byly jen procházky, kratší výlety, občas bazén, občas posilování a protahování po večerech. Stále se mi nějak nechtělo běhat, ale dost mě mrzelo, že jsem si ani neužila zimu oproti minulým sezónám, tak jsem alespoň vytáhla běžky.
Napoprvé jsme vyrazili s kamarádem Honzou vlakem do Vikýřovic a odtamtud směr Rabštejn a Skřítek. Sice jsem nakonec byla nadšená ale zezačátku všechno špatně. Mnou vymyšlená trasa v první půlce moc nefungovala, dole bylo málo sněhu, pak zas bez stopy, a taky to bylo vlastně pořád do kopce, a ještě ke všemu jsem měla špatně namazáno, takže to byl boj o každý výškový metr. Ale z Hvězdy už parádní stopa i nějaký sjezd. Dalo mi to zabrat, den předtím navíc dlouhej běh, takže v týdnu zas odpočinek, bazén a až v sobotu jsem si vyrazila znovu. To abych oslavila narozeniny.
Dlouhej hike/run, počasí úplně šílený- mokro ve vzduchu i pod nohama, hodně sněhu, mokrýho. Ale já si to užila, po dlouhé době. Vlastně první takový výlet tuto zimní sezonu. Narozková single party jak má být. :-D Ze Skřítku, kam mě hodil kámoš, co jel na běžky, přes Jelení studánku až dolů do Koutů. No a díky tomu, že jsem tam ztratila koženou rukavici co byl dárek k Vánocům, tak jsem si to druhý den zopakovala v bledě modrém. Vyjela jsem v neděli s běžkami (abych potrénovala) autobusem na Ovčárnu a přes Švýcárnu a Petrovku, kde jsem si odbočila pár kilomerů pro tu rukavici , opět dolů do Koutů. Bohužel tentokrát jsem přecenila své síly a běžkařské schopnosti, moc nezvládla namrzlý sjezd ze Švýcárny, který je prudký jak hrom, a dost si natloukla pravou paži a rameno. Měla jsem štěstí, že mě jiný běžkař ochotně svezl do Šumperka na vlak, čímž jsem ušetřila další hodinu čekání. Přes adrenalin jsem to ještě necítila, ale než jsem dojela domů tak se to probudilo a já si zajela ještě večer na RTG, kde naštěstí nic nebylo. Nicméně pohmožděné to bylo hodně. Tak moc, že ještě teď v půlce března mě to dosti omezuje při protahování a některé věci stále dělat nemohu, jako třeba vis na hrazdě, kterou jsem si koupila k Vánocům a byla z ní a z pokroků úplně nadšená. Týden jsem tedy byla bez pohybu prakticky úplně, jelikož jsem měla co dělat si vůbec vyčistit zuby (levačkou) a obléct se. Vlastně jsem nemohla ani moc spát. Takže nějaké objemy a zimní příprava se odložila opět na neurčito.
Další týden se přidalo nachlazení průdušek a já se ani nesnažila něco dělat. Jen o víkendu jsem si spravila chuť a namlsala se krátkým výlet se Zdenkem z Karlovky po modré Bílou Opavou na Barborku, sluníčko svítilo, sníh byl úžasný a hned mi bylo líp. Takže potom jsem se snažila už přidávat procházky i běh. To už byla vlastně půlka února, nejvyšší čas začít něco dělat, kdyby mi to tělo chtělo dovolit. V sobotu jsem si šla prošlapávat čerstvej prašan z Koutů přes Mravenečník na Jelení sudánku a na Skřítek. Jako bylo to fajn, ale nikdy si asi nezvyknu na to, jak moc mi mrznou ruce když je pod nulou a zafouká k tomu. Ale krizovek bylo jen pár. Bavila jsem se, po svém. Vtipné bylo, že nějakou hodinku po mě tam šli borci na backcountry a sněžnicích a říkali si, co to bylo za magora... no to jsem byla přece já. :-D
A v neděli odpočinkově běžky, kdy byly podmínky ideální, stopa ideální, dokonce mi to drželo i jelo jak mělo, pěkná mírně nakloněná rovinka nad Novou Vsí ale pro změnu zase s kamarádem, takže méně kilometrů, ale tak aspoň jsem trošku procvičila techniku. Další týden jsem si už dala i dva delší a pár kratších výběhů a v sobotu vyrazila zas na běžky. To už ovšem nic ideálního nebylo. Přišly ty pořádné mrazy, takže i bez zafoukání nebo nějakých pocitových teplot bylo tak -13°C, do toho zrovna celý den chumelilo a předtím taky. Takže jsem z Koutů na Červenohorské sedlo prošlapávala hluboký prašan,že jsem ani běžky neviděla pod sněhem. Bylo to spíš na skialpy a sněžnice, ale vlastně jsem se bavila jako dlouho ne. Na sedle přestávka na polívku a pak směr Petrovka už ve stopě a sjezd dolů. V prašanu už běžky držely a sjezd byl taky v pohodě, za odměnu.
Další týden zima ještě přitvrdila ale mě to nevadilo. Snažila jsem se i tak běhat a protože konečně zamrzl po letech i rybník, dopoledním tréninkem byla hodinka bruslení. Stihla jsem to 3x, pak už byla kvalita ledu horší. Ale byla jsem nadšená, a taky vždycky pořádně vymrzlá. Byl to vlastně nejlepší zimní týden. V pátek jsem si dala dlouhé běžky, konečně bylo slunečno a výhledy, celkem mi to i jelo a minimálně sjezd jsem si užila. Stále nad Kouty a kolem Červenohorského sedla, abych využila přímý vlak. V sobotu jsem pak nechala běžky doma a vyrazila pěšo s foťákem, a za odměnu si užila luxusní azuro, téměř bez lidí, jen s pár běžkaři nad Vřesovou studánkou, protože zbytek byl někde na sjezdovkách. Konečně jsem tak pofotila i nějaké zimní scenerie. No a v neděli jsem si zas "odpočinula"na běžkách, dala jsem kratší trasu a relativně jednoduchou, jelo mi to a bylo už teplo na sluníčku. A sjezd z Petrovky do Koutů byl pak opět za odměnu.
No a první březnový týden se celkem prudce oteplilo, takže běžky letěly na půdu a já začala konečně pořádně běhat. Dokonce i dvakrát denně, dokonce tempa a dokonce delší běhy. To byl obrovský skok, všechno takto najednou, takže trošku zlobí šlachy v kotníku a musela jsem ubrat ale jaro teprv propukne a já už se nemůžu dočkat. :-)
Samozřejmě zima byla jaká byla, asi nejméně běžecká, objemová a závodní za tu dobu co běhám, ale tělo i mysl si žádalo změnu a odpočinek. Když všichni kolem šíleli já měla pocit, že tenhle rok snad ani běhat nebudu, natož závodit. Do termínovky jsem se zatím skoro nekoukla, oblíbené zimní závody neodběhla a dopředu žádné nenaplánovala. Mám sice své oblíbené akce, které mohu odběhnout asi kdykoliv, ale člověk se chce stále posouvat a zlepšovat, a já nevím jestli je to po minulém roce možné. Tedy možné to určitě je, ale je to v mých silách? Sice jsem relativně zdravá, ani zraněná ani těhotná ani nic podobného, co by vyžadovalo klid, ale měla jsem silné nutkání dát si roční pauzu a jen běhat a zjistit jaké to je. Jenže jako nemám silnou vůli na to pořádně trénovat, tak nemám vůli ani na to toho úplně nechat. Takže se uvidí kam mě nohy zanesou letos. Pokud to bude super, tak o tom určitě napíši. Jinak bude ticho po pěšině :-D Ale nyní nevím nic a čekám na jarní energii.
"Enjoy spring nature and live. " Berenique